Brána do Čech - České středohoří

České středohoří

ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ

Krajina rozpolcená Labem, na které ze všech stran shlížejí kopce tak roztodivné, tvarů tak nepravděpodobných a těžko uvěřitelných, že je na ně krátká i fantazie básníkova. Zem vzdutá ukrutnou sopečnou silou a zklidněná životy lidí, kraj prvních Slovanů, oblast legend a nejslavnějších českých mýtů. Podivuhodně krásná, malebná i pitoreskní krajina, kterou ve třetihorách zrodila ohnivá síla Země, když mohutné erupce sopek a vzedmutí zemského povrchu zdvihly do výšky vulkanické suky, kužely, kupy i hřbety.

Staletí a staletí pak geniální sochaři Voda a Vítr formovali, dotvářeli a ladili tvary těch divukrásných kopců. Mohutné Labe si mezi nimi našlo svou leskle stříbřitou cestu a vytvořilo úchvatnou Portu Bohemiku - Bránu do Čech, pomyslnou bránu mezi vrchy Strážištěm a Dobrým, jíž se vstupuje do země české, to zkrátka bere dech a svírá srdce. A mezi všemi těmi ostře řezanými kužely a oblými přilbami pohozenými v lukách vystavěli lidé hrdá historická sídla. Svahy kopců jsou pokryté vinicemi, které dávají vyhlášená vína, jež kdysi pil už Karel IV., král český a německý, císař římský.

České středohoří

Je nevýslovně krásné, vystupovat na vrcholy Českého středohoří, na magickou Milešovku, nedobytným hradem korunovaný Házmburk nebo dvouhlavý Lovoš, a opájet se výhledy, které nemají obdoby. Vždyť výhled z Milešovky označil za jeden z nejkrásnějších na světě i proslulý německý cestovatel Alexander von Humboldt. Je až dojemné, shlížet z výše na údolí řeky Labe, z jehož břehů k výšinám vzlínají hřbety kopců. V úchvatném přírodním rámu se třpytí démanty historických měst a vesnic, křehká krása zámků, okázalých kostelů a klášterů, vojenských pevností, romantické siluety dávných hradů na temenech kopců i údolí, strží a roklí kolem potoků spěchajících do náruče životadárného Labe.

Kde začít pouť po české Středozemi? Pro Čecha to není těžké – přece na Řípu. Tahle hora vyrůstá přímo z českých duší, od ní odvozujeme svou státnost, své sebevědomí, tam jsou zapuštěny naše kořeny. „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“ stojí hrdě napsáno na turistické chatě pod vrcholem dnes zalesněné hory, na jejímž temeni sedí jako důstojná kamenná koruna románská rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Z některé ze tří vyhlídek se tu rozhlédneme po celém středohoří – po jeho levobřežní milešovské i pravobřežní verneřické části. A vyrazíme na pouť. Půjdeme bludištěm homolí, kup, jehlanů, bochníků, solitérních velikánů, říší královny Milešovky a krále Házmburku. Mezi jejich poddanými jsou kopce tak zvláštní a podivínské, že se tomu až nechce věřit – ledová hora Plešivec, kde najdete led i ve žhavém červnu a jeho bratr Boreč, hora ohnivá, která i v třeskutých mrazech hýčká zelenou trávu a mech a žhavě vydechuje z útrob, hrozivou „dáblovu horu“, podivuhodně spektakulární Bořeň strmící nad městem Bílinou, hrdý Košťálov, ze kterého je výhled doslova srdceryvný, majestátní Sedlo, máchovský Radobýl, rozverná Kletečná.

V okolí Třebenic a Třebívlic, kde je země bohatá českými granáty, které vybuchují jen svým temně karmínovým leskem, vás ohromí kamenná slunce rozhozená v lukách. Člověk tu vystavěl pyšná sídla – barokní zámek v Libochovicích, renesanční vodní hrad v Budyni, který dodnes ukrývá alchymistickou dílnu, rokokový zámek v Ploskovicích, zachmuřený kamenný hrad Střekov, po jehož cimbuří kdysi bloumal oděn v prostěradlo sám velký Richard Wagner, i hrdá města – středověký Úštěk s do nebe šplhajícími Ptačími domky, kapličkami a kalvárií u Ostrého i kamennou lodí v lese - mohutnými ruinami hradu Helfenburk, vznešenou Roudnici semknutou kolem lobkovického zámeckého monumentu, plnou drobných i mohutných barokních památek.

Světově pochmurně známý Terezín, mlčenlivého svědka vrcholu lidské intolerance, který je zároveň triumfem pevnostního stavitelství, malebné a bělostně zářící Litoměřice korunované vznešeným Dómským pahorkem, s věží katedrály sv. Štěpána, nádhernými parkány, tajuplným podzemím, gotickým hradem přebudovaným kromě jiného i na expozici českého vinařství, i stále neobjevené Ústí nad Labem s nejšikmější věží na sever od Pisy, sídlo, o němž málokdo tuší, že je to město vodopádů a usedavě nádherného okolí. Kraj révy, která, ač daleko na severu, dává lahodnou šťávu a vína z ní jsou slavná a ceněná, i samotné Porty Bohemiky, velkolepého širokého zákrutu Labe, nebo tajuplné náhorní plošiny kolem Verneřic ve stínu Bukové hory, místa nezvyklé atmosféry. Srdcem středohoří pak je slavná Zahrada Čech, oblast úrodně napájená Labem a chráněná masivem hor.

Text: Rostislav Křivánek



PARTNEŘI KČT V ÚSTECKÉM KRAJI: